Na oběd do kanceláře
Přesvědčovat šéfy o nutnosti péče o zaměstnance je vzhledem k situaci na pracovním trhu už minulost. Jak ale dát této činnosti jasné cíle, vyhodnocovat její dopady a dělat ji tak, ať přináší prospěch oběma stranám? O tom pro RSVP mluví David Petříček.
Text: Filip Šimoník
Foto: Vojtěch Veškrna
Je jeden z posledních letních dnů a já se pomalu přilepuju k rozpálenému Libeňskému mostu. Za deset minut se mám hlásit na recepci jedné z budov pražské kancelářské čtvrti DOCK, kde na mě čeká další host série rozhovorů RSVP. Je jím David Petříček, který se stará o blaho zaměstnanců firmy Productboard.
Původně stevard, následně concierge v pětihvězdičkových hotelích a člen pověstné asociace Les Clefs d'Or poslední dva roky pracuje jako workplace experience manager pro jeden z nejúspěšnějších českých tech start-upů. Co všechno se za nevšedním názvem pozice skrývá?
„Úplně všechno!“ směje se David. „V rámci jednoho dne s týmem řešíme, jak se nám daří zprostředkovat týmu firemní misi, nefunkční toaletu nebo rozpočet rozšíření kanceláře.“ David má vedle pražské pobočky na povel i chod týmů v Brně a zbytku Evropy. Spadá do HR oddělení, reálně je ale spojkou mezi zaměstnanci a managementem společnosti.
„Fungujeme jako zprostředkovatel. Máme strategické zadání od vedení, zjišťujeme potřeby týmu a hledáme cestu, jak obojí propojit, abychom co nejvíc podpořili produktivitu práce,“ vysvětluje. Překvapuje mě, kolikrát David mezi svými vtípky a neformálními glosami zmiňuje slovo produktivita. Tuším, že tedy nefunguje jen jako roztleskávač a víla rozdávající štěstí, ale má své jasné cíle. Proto mě zajímá, jak měří dopady práce svého týmu.
„Hlavním kritériem je co nejvíc prodloužit životní cyklus zaměstnance. Do firmy vybíráme ty nejtalentovanější lidi, jejichž nábor je drahý. Proto neustále hledáme cesty, jak zajistit, aby u nás byli šťastní a měli všechno potřebné ke své práci.“
„Máme otevřenou firemní kulturu, každý tu může říct komukoli, cokoli. Dokonce i managementu – na Slacku jsme za tímto účelem vytvořili kanály AMA, tedy Ask Me Anything,“ dodává. Zpětná vazba je dalším měřítkem práce Davidova týmu. Při každé větší změně ve firmě zaměstnanci dostávají obsáhlý dotazník eNPS, tedy Employee Net Promoter Score, který měří jejich (ne)spokojenost s životem v kanceláři, komunikací s nadřízeným nebo produktivitou práce. A vypovídajícím ukazatelem je i samotná docházka do kanceláře.
Přišel jsem z prostředí, které bylo one man show.
Tím se dostáváme k Davidově spolupráci s White Circus. „Během covidu jsme řešili testování, hygienické standardy a většinu lidí jsme měli na home office,“ popisuje David situaci důvěrně známou z většiny firem. „Už tehdy jsem ale začal přemýšlet, jak namotivujeme lidi, aby se později vrátili zpět do kanceláří.“ A tak vznikl plán. David společně s cateringem vymysleli koncept obědů do krabičky, které se rozvážely zaměstnancům domů po celé Praze. „Chtěli jsme všem ukázat, že na ně myslíme a dokážeme je podpořit, i když pracují z domova,“ popisuje první fázi akce.
Co následovalo? „Když jsme opět otevřeli kanceláře, začaly mi chodit žádosti, zda by rozvoz jídel mohl zůstat zachován. Trpělivě jsem ale odpovídal, že šlo o dočasné řešení a pokud chtějí firemní obědy, mohou chodit pracovat do kanceláře. Ze 160 zaměstnanců pražské pobočky jich nyní máme denně přítomných kolem 110,“ popisuje spokojeně David. V porovnání se zaoceánskými pobočkami je to totiž rekordní číslo.
Tento benefit má obrovský dopad na produktivitu. „Běžně to ve firmách funguje tak, že si zaměstnanec 40 minut vybírá jídlo, pak 30 minut kontroluje rozvážkovou aplikaci, zda už objednávka přijíždí, a pak 30 minut jí. U nás přijde do kuchyňky, vybere si variantu oběda vege nebo s masem, nají se a za 20 minut je zpět u práce,“ popisuje David a já jen přikyvuju, protože se mi živě vybavuje má roční zkušenost v korporátní kanceláři. „Navíc se oběd podává přesně o půl dvanácté, takže se u něj potká celá firma,“ podtrhuje společenský rozměr tohoto momentu.
Když to celé poslouchám, nemůžu se ubránit otázce – a kdo se stará o tebe a tvůj tým? David přiznává, že udržet si energii a elán není vždy jednoduché. „Baterky si dobíjíme navzájem v týmu. Vždy kolegům říkám, že my musíme být šťastní, abychom mohli dělat šťastné ostatní.“ I tak sám prošel fází menšího vyhoření a musel proměnit svůj přístup k práci.
„Přišel jsem z prostředí, které bylo one man show. Když k tomu přidáme můj perfekcionismus, získal jsem pocit, že vše udělám nejlíp sám. Ale tak to není.“ Proto začal pracovat na svých manažerských dovednostech a úkoly nyní častěji deleguje do svého týmu.
Když Davida na konci rozhovoru poprosím o prohlídku kanceláří, překvapuje mě, že kromě plných ledniček a místnosti s horolezeckou stěnou nikde nevidím vířivky na terase nebo jiné extravagantnosti. „Víš, ono to vypadá dobře na fotkách, ale zvýší to zásadně pracovní komfort a produktivitu? Naše firemní kultura je víc nohama na zemi a neděláme věci jen pro efekt,“ vysvětluje David a nabízí mi ještě limonádu na cestu.
Za zapůjčení hodin pro focení děkujeme Nanovo.
Chcete další rozhovor naservírovat do e-mailu?
Děkujeme!